Dobrý den, Marie,

moc děkuju za info, knihu si určitě koupím a chci Vám pogratulovat k takovému kroku, k takovému úspěchu :) . Často na Vás teď vzpomínám, protože už mám rodinu a rodinné problémy jsem řešila právě u Vás na muzikoterapeutických sezeních. Podařilo se, máte na tom velký podíl a teď Vás to může zpětnou vazbou ode mne hřát. Ubrala jsem se tím směrem, kde bylo nejvíc strachu a odbourávám, odbourávám;dostala jsem se na vysněnou DAMU (autorské herectví) a porodila krásnou dceru. Zní to jak z pohádky, že? Je to pravda a přijměte mé velké DÍKY za pomoc, podporu, vedení a soucit, který jste mi poskytla. Věřím, že se ještě setkáme a potřesu Vám pravicí. Přeji Vám mnoho úspěchů, šťastné dny (i noci), pevné zázemí a stálost Vám blízkých lidí. Ať se Vám splní vše, po čem toužíte.

Iva Tesařová

Reference na vzdělávání v Akademii Alternativa s.r.o. - odkaz zde

ÚVAHA O MUZIKOTERAPII

Když jsem se podíval do svého deníčku, zjistil jsem, že v něm mám napsáno „esej, muzikoterapie“. Ačkoliv to možná vyzní hloupě, nebyl jsem si najednou jistý, o čem přesně mám psáti. Upřímně, nikdy jsem se o muzikoterapii nezajímal, ačkoliv hudba je už velmi dlouho mým koníčkem. Nicméně, na tento předmět jsem se ve škole přihlásil, protože ve mně vzbudil zvědavost, zaujala mě ta možnost terapie hudbou, a chtěl jsem se o ní dozvědět něco více. Ačkoliv jsem byl bohužel kvůli mé praxi zatím pouze na jedné hodině, dala mi docela hodně k přemýšlení, a rád bych zde po té popsal, jak jsem se na ní cítil, a o čem díky ní přemýšlím. Dále bych tu také popsal svůj vztah k hudbě, jak vlastně hudbu vnímám, a také jsem vlastně hledal nějakou odbornou definici tohoto slova.

V Diderotově Všeobecné encyklopedii (1997, s. 193), je napsané, že hudba je - „druh umění… podle funkce se rozlišuje hudba poslechová, dramatická, liturgická a užitá (taneční, pochodová), podle původu hudba lidová a umělá. Vznikla snad ze zvukových komunikačních signálů paralelně s řečí a postupně se vyvinula ve složitý sdělovací a vyjadřovací systém“. Těžko říct, jak hudba vznikala, musel to být vážně překrásný a dlouhodobě náročný úkon, nicméně mě provázela už od mala, v nynější formě „hudby z 21.století“, aniž jsem si to uvědomoval. Začal jsem jí vnímat až tak v páté třídě, do té doby jsem nic extra neposlouchal, a na kazetách si pouštěl maximálně povídky. Ta změna byla revoluční, to tempo, ten spád, veškeré aspekty jakékoliv hudby mne začaly fascinovat. Od té doby u mne nastal pravý opak, a kdysi bývalé věčné ticho vystřídala neustále puštěná hudba, doma v pokoji, na cestách, všude kde mám jen trochu volného času a minimální soukromí. Občas si říkám, že v jistém smyslu, je ale to ticho rozhodně potřebné, a že nic se nemá přehánět, strachuji se, zda si tím neustálým pouštěním hudby nepřivozuji jakýsi až podmíněný reflex neustálého děje, a dělá mi tím pádem menší problém se na něco v klidu a v tichu soustředit. Ale možná zbytečně přemýšlím, hudba je něco úžasného, a v jistém smyslu si troufám i potvrdit ten anonymní názor, který jsem kdysi zaslechl, že i ticho je vlastně hudba.

Hudba dokáže vskutku mnohé, a to hlavně v emoční sféře. Je až s podivem, když se nad tím zamýšlím, jak může určitá synchronizace pouhých zvuků, tónů apod. někomu změnit, či navodit náladu, jak mu může pomoci přivolat představy, či vzpomínky, a jak lidem dělá dobře (některým), když sami hudbu tvoří. Přemýšlel jsem také, zda-li jsme jediní na naší planetě, kdo si vlastně užívá poslechu muziky, a ačkoliv my jediní, jsme tuto činnost pozvedli na jakousi vyšší úroveň, tak ačkoliv nejsem odborník přes biologii, troufám si říci, že ne, vždyť i taková komunikace některých tvorů je vlastně hudba, a můžeme se do ní zaposlouchat a užívat si jí (zpěv ptáků), stejně tak jako určitá (nejspíš převážně zdomácnělá) zvířata na hudbu reagují, ať už pozitivně či negativně.

Když jsem si tedy poprvé přečetl v seznamu céčkových předmětů název „muzikoterapie“, vytvořila se mi v hlavě myšlenka, jak by se vlastně pomocí hudby mohlo dáti pomáhat. Neuměl jsem si to upřímně vůbec představit, ačkoliv mi hned naběhl v hlavě jakýsi obrázek skupinky lidí, hrajících na nějaké nástroje, uvolňující se u toho. Přišel jsem tedy na vaší hodinu, očekávajíc něco podobného, na jednu stranu i trochu zděšen představou, že bych tam několik hodin v kuse měl vybubnovávat své jméno nebo tak něco. Už váš úvod mne ovšem uklidnil, a následná jazykově-hudebně založená cvičení mi dokonce připomenula, jak málo dělám něco pro koordinaci svých myšlenkových sil, a že pouhé občasné hraní na bubny u kamaráda přece jenom nestačí. Dále dodnes přemýšlím o jedné z úvodních technik jakéhosi seznámení se pomocí hudebních nástrojů. Přišlo mi to jako velice zajímavé, a bylo skoro fascinující pozorovat jak se některé „setkání“ liší od jednoho spolužáka k druhému. Už jen výběr nástrojů mi sám o sobě přišel velmi zajímavý, a říkal jsem si, jestli to sledujete, nebo po tolika letech v oboru muzikoterapie už tomu nekladete takový důraz a zvláštnost. Dále jste mi připomněla pomoci dalšího cvičení jak velkou moc má především zpěv, jeho tón, rytmus a tempo. Ačkoliv jsem jako malý zpíval v jakémsi dětském kroužku, zhruba ve věku desíti let jsem přestal, a od té doby jsem nezpíval, a o aspektech zpěvu jsem tak trochu ztratil přehled a znalost. Velmi důležité mi taky přišla ve vaší hodině ta celá skupina. Představa toho, že tam jsem pouze já a vy, mi nevytvoří takový pěkný výsledek hodiny, ze které jsem si odnesl pozitivní náladu a myšlenky, aspoň ne tolik. Ta sounáležitost např. v tom kruhu, zatímco zpíváme nám ukazuje, jak moc je v nás troufám si říci „zakořeněna“ taková ta potřeba komunity, blízkých, tlupy, či určitého davového, skupinového chování. Díky vám jsem také pochopil, že prostředním hudby by se dalo komunikovat i s lidmi, kterým komunikace s ostatními dělá problém, ať už kvůli nějakému tělesnému handicapu, nebo duševnímu, a ačkoliv to možná nebude tak názorné jako např. arteterapie, určitě si dovedu představit fungující a pomáhající techniky kde hudba hraje velikou, ba výsadní roli, ovšem z mého laického hlediska si stále nedokážu vybavit přesnou cílovou skupinu a metodiky (pouze si to dokážu asi tak zhruba nastínit), jenž by se daly používat, ač je tuším, že se to vše bude velice prolínat, a že v této sféře je vše více individuální a jedinečné.

Rád bych se tedy někdy zúčastnil určité praxe, při které bych viděl např. vás nebo jiného odborníka na daný obor v praxi, abych si tu moji zatím pouze nastíněnou představu dokázal o dost lépe vykreslit, zpřesnit a ucelit, a také jsem začal uvažovat o podstoupení nějakého kurzu zaměřeného na možnosti muzikoterapie, ačkoliv vím, že to není má hlavní zájmová sféra v oblastech terapie, připadá mi ovšem velmi užitečné o ní vědět něco více, a být schopen některé techniky a metody použít.

Vaše hodina mi tedy za ten jeden blokový den dala mnohé, a mé já začalo přemýšlet o praktických možnostech z hlediska muzikoterapie. To už je část trochu teoretičtější, a podložená pouze mými myšlenkami, ačkoliv mám v plánu si půjčit vaší knihu a dozvědět se něco více (chtěl jsem si jí vypůjčit už předtím než bych začal psát tuto práci, ale nemohl jsem jí bohužel sehnat). Využití je teoreticky možné u tuctů cílových skupin, v tuctech různých zařízeních, od dětí a škol, po mentálně postižené, a s nimi spojenými i ústavy pro ně. Jak by ale vypadala taková muzikoterapeutická „místnost“, jak by se školili její odborníci, dělali by pouze muzikoterapii, nebo by prolínali další expresivní formy jako drama terapie, již zmíněná arteterapie atd.?, co takoví, řekněme zdraví lidé, mohla by jim muzikoterapie také pomoci? Např. relaxací, prevencí stresu, uvolněním, či dokonce pomoci se seberealizací? Asi byste mi naživo dokázala odpovědět na všechny dotazy, přece jen jste nás seznámila s vaším studiem muzikoterapie, i s tím (pokud se dobře pamatuji), že jste založili s vaším manželem školu, za což vás přece jenom obdivuji. Možná, že časem, to bude normální, ve společnosti velmi známá technika, o níž každý bude tušit jak její význam, tak průběh a dopad, ovšem po menším dotazování v okruhu mých přátel a známých si nikdo nedovedl momentálně představit, jak by vlastně takovéto sezení mohly probíhat.

Nicméně, jsem velmi vděčný za to, že mohu nahlédnout do vašeho oboru, udělat si představu o jeho fungování, a moci dostat nový příliv myšlenek a témat o kterých je možno býti přemýšleno. Myslím, že ačkoliv by se nemuselo každému zdát o muzikoterapii jako o nějakém hlavním léčebném, resocializačním, či prostě pomocném procesu, také by rozhodně neměla být podceňována, protože jako každý lidský produkt, i hudba dokáže udělat doslova divy, a zvlášť v tomto století, době a módě jsme hudbou obklopování více než kdy dřív, a má nás vliv, kterému se lze troufám si říci, jen těžko bránit. Proto by její použití ve správný čas na správném místě mohlo konat překonávat všechny hráze, přes které se jiné konvečnější metody např. nikdy nedostaly, nebo se dostávaly velice obtížně.

Milan Martinec 2.B 4.11. 2012